Podle statistik je kukaččích dětí více, než bychom očekávali. Co vede matky k zplození takového dítěte a jak se svým velkým tajemstvím žijí? Pokud se řekne kukaččí dítě, vynoří se nám v mysli oklamáni otcové, kteří věnují svou pozornost, lásku, čas a samozřejmě peníze cizímu dítěti aniž by to jen tušili. Statistiky na toto téma uvádějí čísla od pěti do deseti procent a některé dokonce až neuvěřitelných třicet procent, což znamená, že každé třetí dítě by mohlo být biologicky jiného otce než toho, kterého má zapsaného v rodném listě.
Nevěra je “fifty-fifty”
Podle psychologů mohou být důvody na zplození takového dítěte různé od nevěry až po záměr. Nevěru zažívá podle některých statistik až 80 procent vztahů, z toho 60 procent na obou stranách, přičemž z toho jen malé procento může mít důsledky v podobě těhotenství. Už ze samotného označení “kukaččí dítě” vyplývá, že za početím stojí nevěra. Obvykle je vyústěním dlouhodobě neřešených partnerských problémů. Faktory jsou na obou stranách. Vždy je to, jak se říká fifty-fifty.
Při nevěře málokdo hledá důvody, proč se tak stalo, přitom svůj podíl viny nesou oba partneři. Stav vztahu je vždy výsledkem spolupráce. Podle psycholožky za známostí na jednu noc se může výjimečně skrývat i pomsta partnerovi ve stylu “oko za oko” a dítě se tak stává neplánovaným důsledkem.
Jiným příkladem je situace, kdy partneři v době rozchodu hledají nové známosti, zkoušejí nový vztah, po čase se k sobě vrátí a se zpožděním zjistí, že partnerka je těhotná. Za záměrnou snahou otěhotnět může stát faktor v podobě neplodného manžela a velké touze po vlastním dítěti.
Pravdu a jen čistou pravdu
Často se setkáváme s radami typu – zapírat, zapírat. O čem nevíme, to prý méně bolí. Psychologové však zdůrazňují, že otevřenost je ve vztahu velmi důležitá, ve zdravém vztahu bychom si měli říkat i tvrdou pravdu, věci, které občas zabolí. Paradoxně totiž právě tvrdá pravda dokáže obnovit důvěru ve vztahu a dává pocit, že věci překonáme, protože jsme už schopni říkat si pravdu otevřeně.
Je třeba projít spoustou hodin těžkých společných rozhovorů o svých pocitech, i o hněvu, zklamání či zoufalství. Je velmi důležité, že člověk může se svým životním partnerem prožívat i tu velkou bolest, o kterou se sám přičinil. Žít s tajemstvím o biologickém otci dítěte dlouhá léta je pro ženu nesmírně stresující. Pravdu může skrývat ze strachu z partnerovy reakce či ztráty vztahu.
Pravda o dítěti, které není biologicky svého otce, se obvykle provalí, pokud dojde k nějakému zdravotnímu problému, výchovným problémům nebo ke krizi ve vztahu. Pak se hledají tvrdé argumenty. Říká se, že pravda je taková, jakou ji vidíme. Tato optika pravděpodobně chrání rodinu před zjištěním skutečnosti a odhalením, že “to” dítě se vlastně vůbec nepodobá otci, má jiné oči, vlasy, ústa, pohyby i gesta.
Věděli jste, že?
Při podezření lze požádat o testy DNA, ovšem popřít otcovství u nás možná jen tři roky po narození dítěte.
Je důležité, aby žena o takovém těhotenství či pochybnostech řekla svému manželovi. Žít s tímto tajemstvím je totiž velmi stresující, a pokud je partnerský vztah opravdu pevný a kvalitní, měl by se dokázat vyrovnat i s náročnými problémy.
Pokud se převalí takové lhaní po letech, muž by měl zvážit a vyhodnotit situaci s maximálním ohledem na citovou a vztahovou vazbu s dítětem. Může se stát, že vyhraje ego člověka a situaci nedokáže přijmout. Pokud došlo k nevěře partnerky, s největší pravděpodobností byla jen vyústěním dlouhodobějších partnerských problémů, ve kterých měli svůj podíl viny oba partneři.
Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org
